Vodňany

Typ objektu

hřbitov

GPS

49.1399225, 14.1346439

Vlastnictví

ŽOP

Doba vzniku

do roku 1849

Památková ochrana

Přístupnost

hřbitov volně přístupný

Přílohy v PDF

V 18. století probíhalo pohřbívání Židů z Vodňan na židovské hřbitovy ve Vlachově Březí, Dubu a Čichticích. Vodňanský hřbitov se nachází necelé čtyři kilometry od středu města na návrší u kraje lesa, nedaleko obecní části Pražák. Je obehnán vyšší ohradní zdí s menší brankou, za kterou se nacházejí zbytky původního domu tahary. Povolení k založení hřbitova je datováno 14. listopadem 1840 a první pohřeb se konal 6. prosince 1840. Pohřbena tehdy byla dvaadvacetiletá dcera vodňanského familianta Markuse Arnsteina. Nejstarší dochovaný náhrobek na hřbitově patří Marcusu Ehrlichovi, obchodníkovi z Vodňan (1842, č. 25).

Pohřbívání probíhalo převážně chronologicky. Kromě Vodňan se pohřbívalo z okolních obcí: Pohorovic, Klokočína, Maletic, Myšence, Záblatí, Němčic, Svinětic a městečka Bavorova. V ojedinělých případech se zde pohřbívalo i z lokalit, v nichž existovaly židovské hřbitovy: z Dubu, Čichtic či Hluboké nad Vltavou. Z nedalekého Protivína s existující židovskou komunitou, avšak tehdy ještě bez vlastního hřbitova, pohřbívali do Vodňan členové tamních rodin s příjmeními Richter, Weil, Neumann a Kohn.

Poslední pohřeb ve Vodňanech proběhl v lednu roku 1941 (Růžena Červenková, náhrobek č. 148). Kámen nese v horní části symbol Magen David a strohý text s biografickými údaji.

V současnosti je zajištěna průběžná údržba hřbitova, v níž je třeba pokračovat i v následujících letech.

Aktualizace: červenec 2024

Foto: archiv Matana

Více informací

Počátky židovského osídlení

Počátky židovského osídlení královského města Vodňan sahají přinejmenším do pozdního středověku. Židé jsou zde doloženi již na konci 15. století (Izajáš a jeho syn Abraham). Ve dvacátých letech 16. století do Vodňan přišel Žid Jakub, avšak roku 1542 byl společně se synem Benešem vypovězen z města. Židé se usadili ve Vodňanech znovu během třicetileté války v třicátých letech 17. století. V té době zde žily tři židovské rodiny, avšak ani toto osídlení nebylo kontinuální. V polovině 17. století docházelo k opakovanému vyhánění Židů z města. Povolení usadit se ve městě bylo jedné rodině, která nesla o století později příjmení Brock, uděleno až kolem roku 1687.

Roku 1710 se na základě sňatku s dcerou z místní rodiny počet rodin rozšířil na čtyři. Novým příchozím byl Löbl Arnstein (cca 1687–1755), velmi pravděpodobně bratr Isaka ben Natana Arnsteina (cca 1682–1744), příbuzného a účetního významného rabína a finančníka působícího ve Vídni Samsona Wertheimera (1658–1724).

Původní synagoga byla postavena ve čtyřicátých letech 18. století, její novostavba byla zbudována na vedlejší parcele roku 1837. Na vodňanském předměstí existoval židovský špitál, který poskytoval útočiště nuzným souvěrcům z celého kraje.

Významné osobnosti

Významnou osobností z prvních desetiletí pohřbívání na hřbitově byl matrikář Chajim Šmuel, občanským jménem Joachim Lederer (1865, náhrobek č. 37). Jeho náhrobek vyniká krásným epitafem s chronogramem data úmrtí. Další osobností byl Ignaz Wolff (1819–1885), doktor medicíny a chirurgický specialista. Moderní žulový náhrobek (1885, č. 129) nese v horní části hebrejský epitaf obsahující po obou stranách umný akronym jména i příjmení zemřelého. Ignaze Wolffa, hebrejským jménem Šraga, připomíná jako vzácného učitele a výtečného lékaře. Na konci 18. století přišel z Neznašova do Vodňan David Klein, který následně spravoval židovský špitál na předměstí. Davidův syn Moše (1849, náhrobek č. 15) i vnuk Šalamon, hebrejským jménem Šmuel (1909, náhrobek č. 180) se stali majiteli polností a obchodovali s obilím. V dětském oddělení situovaném vpravo od vstupu byl pohřben jejich osmiměsíční vnuk Alfréd, který zemřel na konci roku 1898.

Z 20. století se dochovalo 58 náhrobků. Šlechtických titulů nabývali Židé výjimečně, a to i po uvolnění restrikcí v závěru čtyřicátých let 19. století. Mezi nobilitované patřil Seligman Lederer (1829–1904, náhrobek č. 232), syn matrikáře Joachima (Chajima) Lederera. Seligman byl držitelem několika řádů, do šlechtického stavu byl povýšen v roce 1880 a roku 1886 penzionován s hodností majora. Atypický náhrobek v dětském oddělení má podobu přelomeného kmene stromu (1894, č. 233). Uchovává vzpomínku na Paulinu Necheles, dceru Sigmunda Nechelese z Tridentu.

Zdroj:

Daniel Polakovič, Iva Steinová, Petra Vladařová: Na jihu Čech. České Budějovice: NPU, 2021. 978-80-85033-97-7.

Aktualizace: červenec 2024

Náklady

Přehled záchranných prací uskutečněných v rámci celkové obnovy hřbitova a vynaložených finančních nákladů:

Rok 1995 – celoroční průběžná údržba hřbitova

Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze: 2.160,- Kč

Rok 1996 – celoroční průběžná údržba hřbitova