Více informací

O židovské obci v Terešově můžeme uvažovat přibližně od pol. 17. století. Je pravděpodobné, že v Terešově byli Židé usazeni již dříve, neexistují pro to však dosud přímé historické dokumenty. 

Židovský sídelní okrsek v 18. století tvořil shluk sedmi drobných domků soustředěných kolem synagogy, který byl vložený před jižní návesní frontu. Podél cesty, vycházející z jihozápadního cípu návsi směrem na osadu Biskoupky, pokračovala navazující skupina dřevěných domků. Synagoga je poprvé doložena k roku 1786, již předtím zde však existovali menší modlitebny. 

Na postupný rozpad, kdysi velké židovské náboženské obce, která vedla místní vyhlášenou školu, vzpomíná ve svém příspěvku Dr. Karel Fleischmann, zároveň podává silné svědectví o stavu obce a synagogy v roce 1923 „Navštívil jsem letos synagogu… Mátožně si vzpomínám, že jsem asi před pětadvaceti lety byl již v těchto místech, tehdy jakousi svatozáří naplněných. Stojím uprostřed modlitebny; kol dokola plno úctyhodných pánů, na galerii paní a slečny… Teď pusto a smutno, u stropu se perou vrabci, v rozbitém okně sedí slepice a zdi svírá železo, aby se nezbortily. Hromádka roztrhaných knih, snad poslední zbytky slavné kdysi školy, povaluje se kdesi v koutě.“  Budova synagogy byla nakonec pro špatný technický stav stržena roku 1962. 

Pod zdejší náboženskou obec a spolek Chevra kadiša spadali Židé z okolí, např. z Lhotky, Cerhovic, Prašného Újezdu, Svinné, Chříče, Hlohoviček a Hřešihlav. Na začátku 19. století se Židé z Hřešihlav a Chříče odloučili a založili si vlastní náboženské obce. Náboženská obec Radnice se starším židovským osídlením byla také v úzkém spojení s Terešovem, jak dokládají nejen obchodní, ale též náboženské a rodinné vztahy. V roce 1932 zanikla obec v Terešově pro nedostatek členů.

Židovský hřbitov v Terešově se nachází 1,5 km jihozápadně od obce. Leží u polní cesty do osady Bílá Skála v mírném údolí. Rozloha hřbitova je 4082 m2 a nachází se zde 265 náhrobních kamenů, jisté však je, že se zde událo daleko více pohřbů. 

Hřbitov byl založen asi v polovině 17. století, nejpozději však na začátku 18. století. Nejstarší dosud nalezený náhrobek pochází z roku 1710, ale je velice pravděpodobné, že zde byly i náhrobky starší, které se nedochovaly. Nejmladší pohřeb byl vypraven Jakubovi Bleierovi roku 1937 (náhrobek č. 101). Hřbitov byl rozšiřován mezi lety 1763 až 1768 a byl obehnán kamennou zdí, jež je místy povalena. Východní polovina hřbitova je bez náhrobků. U některých hrobů jsou dochovány malé kameny s vytesaným pořadovým číslem hrobu.

V roce 1817 byl v severozápadním rohu hřbitova postaven domek pro hrobníka. Ve středu severní obvodové zdi vystupovala celým půdorysem do plochy hřbitova bejt tahara, jejíž stavba započala roku 1819. Zděná budova byla zřejmě řešena také jako průjezd a sloužila pro hlavní vstup na hřbitov. V současnosti jsou v terénu patrné pouze vegetací zarostlé zbytky obvodového zdiva. 

Spolek Chevra kadiša gmilut chasadim neboli „pohřební bratrstvo konající skutky milosrdenství“ měl za úkol péči o nemocné a starost o většinu potřeb a povinností spojených s úmrtím, správou hřbitova a vedením evidence zemřelých. Dle tradice uvedené v dochované unikátní, iluminované Gruntovní knize, pravidelně vedené od roku 1798 až do roku 1933, měl být založen již roku 1623 v Terešově. 

Náhrobní kameny zejména z 19. století přinášejí mnoho epigraficky zajímavých textů, které poodhalují osudy zdejších pohřbených. Většinou vynikají epitafy představených náboženské obce, spolků či jinak činných členů obce.

Výjimečným je dedikační kámen č. 157 který nechal na památku vztyčit Chajim Werner roku 1834/5 (5595 dle hebrejského kalendáře). Byl členem spolku Chevra kadiša. Dedikační kameny byly sporadicky vztyčovány na hřbitovech jako připomínka důležité události pro obec, spolek, nebo jednotlivce (na Plzeňsku je toto však jediný doložený případ). Chajim Werner nechal tento kámen postavit po překonání těžké nemoci ve věku 50 let. „Na památku / ode mne, Chajima Wernera, / abych připomněl Hospodinovo milosrdenství a jeho zázračné činy, / které se mnou vykonal od mého mládí až do dneška. / Zachránil mne, aby se moje loďka nepropadla do srdce vod / a nebyla roztříštěna rozbouřeným mořem, / které se přese mne převalilo. Stačilo málo a utopil bych se uprostřed / soužení. Ale laskavá ruka Boží mne navštívila / přízní spásy a milosrdenství a vyvedla mne / do klidu. Tehdy jsem si řekl: ‚s čím [jednou] předstoupím / před tvář Hospodinovu?‘ Slíbil jsem a veřejně jsem přiznal, že / jestliže mne Bůh nalezne hodna, aby mne přivedl zpět na pevninu / a dosáhnu bez úhony do brány / padesáti let, že postavím kamenný pomník, / aby zvěstoval milosrdenství Boží mým potomkům a potomkům / jejich potomků na věky. / Stalo se tak roku pět tisíc a pět / set devadesát pět od stvoření světa.“

Jedním z epitafů, u kterého výjimečně známe autora, je text náhrobku č. 150, patřící Rivce Rikl, občanským jménem Rosalia Graf (1851). Text sepsal její manžel Salomon Graf, který v letech 1850–1861 zastával funkci rabína v Terešově. 

„[Zde] jsem vztyčil náhrobek, s duší zarmoucenou / jako vzpomínku na lásku k mé milované ženě… Přítelkyně má, má milovaná, v rose tvé mladosti tě Hospodin ode mne vzdálil. / Velkým smutkem jsi mne zavinula, den za dnem na tebe vzpomínám. / Velice byly zkráceny dny tvé mladosti, ve svých 28 letech jsi do hrobu sestoupila. / Shlédni ze svého příbytku, kde sídlíš, abys svojí útěchou potěšila duši tvého muže. / Šlomo Graf.“

Rodina Popper byla význačnou rodinou v Terešově i širokém okolí. Potomky této rodiny nalezneme nejen v Čechách, ale i po celém světě. Nejstarším dohledatelným členem sledované rodiny Juda Löbl Popper (1829, náhrobek č. 219x). Přestože pocházel ze Lhotky u Radnic, kde také zemřel, byl pohřben v Terešově. Juda Löbl Popper zplodil dvanáct potomků a tato rodina se velmi rozrostla. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších židovských rodin ve oblasti Radnicka, náhrobky jejích členů nacházíme v Terešově, Radnicích i Hřešihlavech. Rodokmen vede od Judy Löbla Poppera až k prozaikovi a novináři Otu Pavlovi. 

V posledních letech (2017–2022) došlo v Terešově ze strany Federace židovských obcí k postupné obnově areálu hřbitova (vyčištění od náletových dřevin) a náhrobků (očištění, postavení, zrestaurování atd.) a také k důkladné dokumentaci všech náhrobků a jejich epitafů. 

_Zdroj:

^{VLADAŘOVÁ, Petra. Židovské hřbitovy v Radnicích, Terešově a Hřešihlavech. Radnice: Městský úřad v Radnicích, 2022. ISBN 978-80-11-01449-0.
VLADAŘOVÁ, Petra. Příběhy tesané do kamene: židovské hřbitovy v Terešově, Hřešihlavech, Radnicích, Oseku, Kožlanech a Zderazi. [Chomutov]: L. Marek, 2021. ISBN 978-80-88380-04-7.}

Náklady

Rok 2010 – plánek hřbitova a celoroční průběžná údržba hřbitova Celkové náklady hrazené Federací židovských obcí v ČR: 14.120,- Kč

Rok 2011 - celoroční průběžná údržba hřbitova, přípravy na opravu náhrobků, dokumentace. Celkové náklady hrazeny Federací židovských obcí v ČR: 68.575,- Kč

Rok 2012 - celoroční průběžná údržba hřbitova, dokumentace. Celkové náklady hrazeny Federací židovských obcí v ČR: 11.008,- Kč

Náklady vynaložené od roku 2013–2023 budou doplněny později.

Příspěvek na údržbu a obnovu hřbitova

Židovská obec v Praze společně s Federací židovských obcí v ČR se prostřednictvím Matany a.s., resp. Správy budov a hřbitovů (SBH) stará o 270 hřbitovů a 40 synagog. Většina spravovaných nemovitostí, se nachází v chráněném památkovém území. Tyto kulturně historické a architektonicky hodnotné objekty je nutné zachovat, neboť tvoří významnou součást nejen židovského, ale i národního kulturního dědictví.

Pomozte nám při záchraně, údržbě a obnově židovských hřbitovů, vítáme jakoukoliv finanční spoluúčast při této činnosti.

Případné finanční příspěvky je možno zasílat také na účet číslo 1936566399/0800, vedený u České spořitelny a.s., variabilní symbol této památky je 10287.

Další možnosti jak přispět najdete na stránce Jak přispět.