Heslo bude brzy aktualizováno.

Počátky židovského osídlení se údajně datují do 13. století do vlády Přemysla Otakara II, který vydal zákoník Statuta Judeorum upravující židovská práva a povinnosti. Za jeho vlády se zde při dálkové cestě usazovali židovští kupci a obchodníci, kteří měli zaručený volný přechod přes zemskou hranici, každý útok proti židům měl být považován za útok proti králi. Byly určeny i tresty za poškození synagogy nebo za zhanobení židovského hřbitova. Písemně je ale židovské osídlení doloženo až od poloviny 15. století (1456-76), kdy zde žilo 5 židovských rodin s obchodními aktivitami v Řezně. V polovině 16. století počet narostl na 15 rodin. V roce 1605, kdy místní židovská komunita obdržela od městské rady právní povolení a stanovení organizačních záležitostí židovské obce, představovalo židovské obyvatelstvo zhruba 6% všech obyvatel. K roku 1724 zde pobývalo už 17 rodin (102 osob)a koncem 18. století se počet dostal přes 30 rodin. Nejvyšší ho počtu bylo dosaženo zřejmě po polovině 19. století (1869- 294 Židů neboli 7,6% celkové populace, 1880- 280 osob, 1890 – 287 osob což představovalo 6% z celkového počtu obyvatelstva, 1900- 284 osob). Poté došlo k výraznějšímu poklesu ve 30. letech až na 179 osob. Zajímavostí bylo přebírání příjmení podle zdejšího původu, např. jméno Blaustern, odvozené od názvu místního domu „Zum blauen Stern“.

Zbytky židovské ulice (ghetta) se nachází v ulici Karla Havlíčka Borovského v jižní a jihovýchodní části města. Židovské domy se začaly tvořit od poloviny 16. století (byly 4 domy), koncem století už 8 domů. Roku 1611 pak 15 domů, v polovině 18. století 12 domů. Po několika požárech byla část domů zničena v letech 1719, 1748, 1818 a 1911, kdy vyhořelo 11 domů, a většina ostatních poškozených domů byla zbořena. Ve městě se nacházela synagoga - starší, umístěná při městských hradbách, vznikla v 16. století a byla zvětšena po požáru v roce 1818. Byla zničena při požáru 1911 a na jejím místě vznikla nová secesní od architekta Alfréda Grotta. Vedle ní se nacházela i budova rabinátu, učebny a zasedací síně v domě čp. 518. Synagoga byla zničena nacisty v listopadu 1938. Nacházela se zde v 18. a 19. století uznávaná talmudická škola. Tachov bylo i sídlo krajského rabína.

Nejstarší hřbitov údajně vznikl už ve 13. století poblíž jihovýchodních hradeb v blízkosti středověké židovské osady. (Osada na jižním předměstí byla zničena husity v roce 1427). Tento hřbitov zanikl v 17. století, ale ještě v 19. století byly některé náhrobky užívány v okolních zdech jako zdivo.

Starý hřbitov se nacházel cca 500 m jihovýchodně od hlavního náměstí, poblíž rozcestí silnic do Velkého Rapotína a do Trnové, ve východní části Chodské ulice, za řekou. Roku 1615 získal úřední povolení, později byl několikrát rozšířen. Pohřbívalo se na něm až do roku 1933. Na hřbitově se nacházely velmi cenné náhrobky, nejstarší z nich pochází ze 17. století. Hrob rabína Nachuma Sofera se stal poutním místem až do 70. let 20. století, kdy byl jeho náhrobek po roce 1977 spolu s některými dalšími náhrobky zničen. Hřbitov velmi utrpěl i za nacismu a v roce 1968 byla zrušena západní část s rabínskými hroby. Na zrušené části hřbitova se dnes nachází budova Pozemních staveb. Nejcennější náhrobky byly v roce 1988 přemístěny na hřbitov v Mariánských Lázních.

 

 

Více informací Náklady