Přehořov u Soběslavi
hřbitovsídelní okrsek
hřbitov volně přístupný
Židé z Přehořova dlouhodobě pohřbívali převážně v Tučapech. V polovině 19. století bylo Židům umožněno volné stěhování i nakupování nemovitostí, a tak se některé přehořovské rodiny přestěhovaly do Soběslavi, odkud byli Židé před více než dvěma stoletími vyhnáni. Židovské obyvatelstvo přibývalo, bylo proto rozhodnuto o založení nového židovského hřbitova, který v prvních desetiletích sloužil Židům z Přehořova, Soběslavi, Veselí a Zlukova.Hřbitov leží na okraji lesa přibližně 1,5 km jihovýchodně od Přehořova směrem k vsi Lžín. První pohřby se tam uskutečnily v druhé polovině roku 1849. Nejstarší dochovaný náhrobek odkazuje na Fajvla Kreissla z Přehořova (1850, č. 2), který patřil k náboženským představitelům komunity druhé čtvrtiny 19. století a zároveň stál v jejím čele jako představený.
Přibližně polovina dochovaných kamenů pochází z druhé poloviny 19. století. V šedesátých letech se zde stavěly náhrobky výrazně ohraničené gotizujícím rámováním, například nad ostatky Lazara Steinera z Veselí (1865, č. 65) či Veita Zimmera z Přehořova (1867, č. 58).
Po roce 2000 byl hřbitov vyčištěn od náletové vegetace a křoví, od té doby je zajištěna průběžná údržba hřbitova, kterou je nutno i nadále provádět.
Aktulizace: červenec 2024
Více informací
Počátky židovského osídlení
Odkud Židé do Přehořova přišli, není známo. Stalo se tak v několika vlnách v závěru 17. a v prvních desetiletích 18. století. Roku 1723 zde žilo pět židovských rodin.
Na půdě jednoho z domů v této době fungovala synagoga a komunita měla vlastního kantora. Do konce 18. století se počet židovských rodin více než zdvojnásobil, židovské obyvatelstvo ale – alespoň podle dochovaných pramenů – zchudlo. V roce 1793 žilo v Přehořově devět a na celém přehořovském statku osmnáct rodin. V první polovině 19. století bylo na personálně spojených statcích Přehořov a Brandlín vedeno třiadvacet familiantských míst a v Přehořově fungovala synagoga. Od roku 1873 byl Brandlín v majetku vídeňských Židů Pollaků a Hellmanů.
Cenné náhrobky a významné rodiny
Zajímavostí je dochování dvou náhrobků, které patří k jedné osobě. Lea (Elisabeth / Eleanora) Wimmer, manželka Michaela Mošeho, zemřela v Lomnici 26. května 1862. Náhrobek č. 42 nese v horní části biografické údaje zemřelé v německém jazyce a následuje hebrejský text. Náhrobek č. 45 je kamenicky kvalitněji zpracovaný a nese pouze hebrejský epitaf.
Na přelomu 19. a 20. století a v dalších desetiletích přibyly pohřby z Dráchova, Hlavatců a Želče. Do Soběslavi se roku 1908 přistěhovala rodina Blannů a založila zde textilní dílnu. Z jejího prostředí pochází v Přehořově pohřbený Moritz Blann (1911, náhrobek č. 35). Značná část novodobých kamenů byla rozkradena k dalšímu použití. Byl mezi nimi i náhrobek rabína Moritze Zrzavého ze Soběslavi, pocházejícího z Horní Cerekve, který zemřel roku 1929. Náhrobní nápis odkazující na rabínovu manželku Marii, hebrejským jménem Goldu (1915, náhrobek č. 71), uvádí pouze jméno jejího otce. Mezi novodobými náhrobky vyčnívá monumentální sousoší nad hrobem veselského Josefa Ehrlicha z roku 1923. Přestože náhrobek není signovaný, lze usuzovat, že pochází z dílny regionálně významného sochaře Jana Vítězslava Duška (1891–1966), který zejména na Táborsku zhotovil množství prvoválečných pomníků do center obcí a sousoší či reliéfů na křesťanské hřbitovy.
Zdroj:
Daniel Polakovič, Iva Steinová, Petra Vladařová: Na jihu Čech. České Budějovice: NPU, 2021. 978-80-85033-97-7.
Aktualizace: červenec 2024
Náklady
Přehled záchranných prací uskutečněných v rámci celkové obnovy hřbitova a vynaložených finančních nákladů:
Roky 1995, 1996, 1997, 1998, 1999 a 2000 – na údržbu hřbitova nebyly vynakládány žádné finanční prostředky
Rok 2001 – celoroční průběžná údržba hřbitova
Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze: 13.965,- Kč
Rok 2002 – celoroční průběžná údržba hřbitova
Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze: 7.958,- Kč
Roky 2003, 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008 – na údržbu hřbitova nebyly vynakládány žádné finanční prostředky
Rok 2009 - vztyčování povalených náhrobků a celoroční průběžná údržba hřbitova
Celkové náklady: 100.010,- Kč
Vztyčování náhrobků: 99.800,- Kč
Celoroční údržba: 210,- Kč
Ministerstvo kultury ČR: 80.000,- Kč
Židovská obec v Praze: 20.010,- Kč
Rok 2010 – vztyčování povalených náhrobků a celoroční průběžná údržba hřbitova
Celkové náklady: 98.990,- Kč
Vztyčování náhrobků: 98.840,- Kč
Celoroční údržba: 150,- Kč
Ministerstvo kultury ČR: 53.000,- Kč
Židovská obec v Praze: 45.990,-Kč
Rok 2011 - vztyčování náhrobků, celoroční průběžná údržba hřbitova.
Celkové náklady: 113.850,- Kč
Ministerstvo kultury ČR: 87.000,- Kč
Židovská obec v Praze: 26.850,- Kč
Rok 2012 - vztyčování náhrobků, zhotovení polohopisného plánu, celoroční průběžná údržba hřbitova.
Celkové náklady: 117.720,- Kč
Ministerstvo kultury ČR: 85.000,- Kč
Židovská obec v Praze: 32.720,- Kč
Náklady vynaložené od roku 2013–2023 budou doplněny později.
Příspěvek na údržbu a obnovu hřbitova
Židovská obec v Praze společně s Federací židovských obcí v ČR se prostřednictvím Matany a.s., resp. Správy budov a hřbitovů (SBH) stará o 270 hřbitovů a 40 synagog. Většina spravovaných nemovitostí, se nachází v chráněném památkovém území. Tyto kulturně historické a architektonicky hodnotné objekty je nutné zachovat, neboť tvoří významnou součást nejen židovského, ale i národního kulturního dědictví.
Pomozte nám při záchraně, údržbě a obnově židovských hřbitovů, vítáme jakoukoliv finanční spoluúčast při této činnosti.
Případné finanční příspěvky je možno zasílat také na účet číslo 1936566399/0800, vedený u České spořitelny a.s., variabilní symbol této památky je 170351.
Další možnosti jak přispět najdete na stránce Jak přispět.
Přispějte na péči o památky
Vzhledem k velkému množství většinou památkově chráněných objektů, které vyžadují opravy a údržbu, vítáme jakoukoliv finanční spoluúčast při této činnosti.
Náhrobky ke sponzoringu
Vybíráme náhrobky, které aktuálně potřebují opravu. Prohlédněte si jejich seznam a pomozte zrestaurovat náhrobky těch, kteří již pravděpodobně nemají potomky, jenž by se o památku mohli starat.