První zmínka o existenci soukromé modlitebny rodiny Hořovských je doložena k roku 1492. Tehdy se jednalo o menší stavbu na okraji Židovského hřbitova, tvořící součást obytného domu „U Erbů“. Rostoucímu významu rodiny Hořovských a jejímu postavení v pražské židovské obci odpovídá i výstavba nové synagogy. Podle svědectví nápisu na desce ve vestibulu synagogy nechali Aron Mešulam a jeho žena Nechama v roce 1535 vystavět na místě starší modlitebny budovu dnešní Pinkasovy synagogy. Jako Pinkasova škola začala být budova označována od konce 16. století, nejspíše podle Israele Pinkase, původního majitele domu.

Po povodni roku 1860 přikročilo představenstvo synagogy k radikální modernizaci interiéru. Aby se zabránilo dalším záplavám, bylo podlaží hlavního sálu a vestibulu zvýšeno navážkou 1, 5 m. Zásadní rekonstrukce budovy byla provedena v letech 1950–1954, kdy byly odstraněny navážky a odkryty původní omítky, restaurována schránka na Tóru, bima a vstupní portál. V letech 1954–1959 byl interiér upraven na Památník téměř 80 000 obětí nacistické rasové perzekuce židovských obyvatel Čech a Moravy. Autory návrhu i původního provedení byli malíři Jiří John a Václav Boštík. 

V roce 1968 byl Památník uzavřen v důsledku pronikání vlhkosti do stěn. Po srpnové okupaci roku 1968 zůstala budova po 20 let uzavřena a nápisy na stěnách byly zničeny. Teprve po listopadu 1989 byla znovu zpřístupněna veřejnosti a v letech 1992–1995 došlo k obnovení nápisů na stěnách podle původního projektu. 

Zdroj:
PAŘÍK, Arno; CABANOVÁ, Dana a KLIMENT, Petr. Pražské synagogy =Prague synanogues = Prager Synagogen. V Praze: Židovské muzeum, 2011.
https://www.jewishmuseum.cz/pamatky-a-expozice/pamatky/pinkasova-synagoga/

Aktualizace: duben 2026

Více informací Náklady