Více informací

Původní židovské osídlení

Židovské osídlení nejméně od konce 13. století. Král Ludvík Jagelonský dvěma dekrety z července 1522 nařídil, aby se všichni Židé do tří týdnů vystěhovali. Odešli tehdy do Osoblahy, Krakova a na Moravu. Uvolněné domy v židovské ulici připadly měšťanům, kteří měli povinnost platit za ně stejnou daň jako jejich předchůdci. 

Při severozápadním obvodu jádra, podél vnitřní linie městských hradeb, probíhá Židovská ulička, dnes Na Valech, jež vznikla krátce po založení města. Souvislé židovské osídlení zde existovalo až do vypovězení. Plochu židovské enklávy lze odhadnout na 0,7 ha, přičemž mohla obsahovat 10 až 15 patrových domků. Domy opuštěné v roce 1522 si adaptovali noví křesťanští vlastníci, byly pak mnohokrát přestavěny a prošly požáry a ničením, takže původní architektura zmizela beze stop.

Menší synagoga či modlitebna se nalézala mezi domy v Židovské ulici, její existence je nepřímo doložena zmínkou v roce 1345 o domě „praedicatorum Judeorum“, přesnější lokalizaci však chybějí údaje.

Středověký židovský hřbitov se nacházel asi 600 m jižně od náměstí při západní straně cesty na Hradec nad Moravicí. Z praktických důvodů musel hřbitov existovat snad od konce 13. století, určitě pak od 14. století. Po vypovězení Židů daroval pozemek hřbitova v roce 1523 královský hejtman opavskému měšťanu k užívání jako zahradu. V 17. století se na ploše nenacházeli již žádné náhrobky.

Novodobé osídlení

Do města směli Židé přicházet v 17.–18. století pouze jednorázově a po zaplacení zvláštního poplatku na veřejné jarmarky. Výjimečně se směli Židé v Opavě usazovat za poplatek od poloviny 18. století. Koncem roku 1849 vznikl synagogální spolek, jenž roku 1856 změnil název na náboženský spolek a v roce 1864 povýšil na samostatnou náboženskou obec, která existovala do roku 1938. Po 2. světové válce byla Židovská náboženská obec znovu obnovena, od roku 1952 se pak přeměnila na synagogální sbor pod Židovskou obcí v Ostravě, jenž zanikl v roce 1970. Nejpočetnější bylo židovské osídlení v 90. letech 19. století, poté pozvolna klesalo.

K bohoslužbám pro novodobou židovskou komunitu zprvu sloužila modlitebna v pronajaté místnosti domu na ulici Mezi trhy 9/135. Nová modlitebna zasvěcená v roce 1850 v domě 23/329 byla opět pronajatá. Vzrůstající počet věřících přivodil nutnost výstavby starší synagogy. Náboženský spolek v letech 1853–1854 zakoupil dům na dolním severním konci Masarykovy ulice. Původní dům byl stržen a na jeho místě vystavěl stavitel Anton Wilsch novou synagogu, která byla vysvěcena 7. září 1855. Kapacita synagogy však brzy nedostačovala, starý templ přestal být užíván k bohoslužbám nedlouho po vysvěcení nové synagogy roku 1896. V pozdějších letech sloužila budova Sokolům, bylo v ni také zřízeno první opavské kino, ale během 2. světové války byla nenávratně zničena.

Pozemek v místě bývalé továrny na rum, likéry a cikorku byl židovskou obcí zakoupen v roce 1892. Plány výstavby nové synagogy vypracoval architekt Jakob Gartner. Výstavba proběhla v letech 1895–1896. Synagoga byla slavnostně vysvěcena 8. září 1896. Svému účelu sloužila až do vypálení nacisty během Křišťálové noci v listopadu 1938. Dnes stojí na volné parkové ploše památník někdejší synagogy z roku 2013.

Vhodný pozemek pro starý hřbitov byl koupen roku 1850. Plocha hřbitova se tehdy prostírala daleko za městem na Jaktařském předměstí, asi 1 km západně od náměstí. Rohová parcela měla tvar čtyřúhelníku. První pohřbenou se stala Helene Pollak v roce 1852. Kvůli plánované, ale nerealizované stavbě zemských jezdeckých kasáren byl v roce 1854 pozemek odkoupen, všech dosavadních 13 hrobů exhumováno a hřbitov zanikl. 

Místo pro nový hřbitov synagogální spolek urychleně zakoupil v březnu 1854. Jednalo se o dům se zahradou na okraji Hradeckého předměstí. Dům byl využit jako byt hrobníka a hřbitovní domek. Zahrada pak sloužila jako samostatný hřbitov, kam byly neprodleně pochovány ostatky exhumovaných hrobů starého hřbitova. Nové pohřebiště nepravidelného tvaru bylo navrženo podle návrhu stavitele Carla Fiedlera z roku 1856. V 70.-80. letech 19. století došlo při rychlém rozvoji města k novému urbanistickému rozvržení ulic a bloků zástavby. Hřbitov byl tak zkrácen o vstupní sektor. Brzy nato, koncem 80. let 19. století, byla zmenšená plocha hřbitova o rozloze 2 094 m2 zaplněna a v roce 1891 se zde přestalo pohřbívat. Na začátku 40. let 20. století bylo staré pohřebiště na příkaz nacistů zlikvidováno a náhrobky odvezeny neznámo kam. Po válce byl pozemek rozdělen mezi zahradu sirotčince a tělocvičné hřiště střední školy. Dochována je v ŽM Praha kniha pohřbených z let 1852–1891 s abecedním rejstříkem, jež obsahuje přibližně 700 jmen. 

Náklady

Příspěvek na údržbu a obnovu památky

Tato památka není ve vlastnictví ŽOP ani FŽO. V případě zájmu o finanční nebo i jinou podporu památky se prosím obraťte na vlastníka objektu. Nebo nás kontaktujte.