Více informací

Do Vožice Židé přišli ve druhé čtvrtině 17. století, kdy byl spolumajitelem vožického statku a zároveň majitelem několika domů v Táboře Jan Šťastný Přehořovský z Kvasejovic, který odtud přivedl některé Židy. Stalo se tak před rokem 1639, kdy zemřel. První dosud evidovaná zmínka o židovské přítomnosti ve Vožici se nachází v urbáři z roku 1656 a zachycuje čtyři obecní chalupy pronajaté Židům. Významný předěl nastal roku 1663, kdy přišel do Vožice koželuh Baroch z Roudnice, který se stal zakladatelem rodu Synků/Sinků.  Základním zdrojem pro poznání židovské komunity v 18. století je soupis židovských obyvatel na panství vzniklý na základě vizitace roku 1719, důležitým dokladem o jejich obydlích je pak plán z roku 1727.  

Vožičtí Židé před založením vlastního hřbitova pohřbívali v Táboře na hřbitově z roku 1634. Nově založené pohřebiště bylo situováno poměrně daleko od Vožice, mezi vesnicemi Vilice a Elbančice na pozdějším katastrálním území Běleč. V souladu s dochovaným nejstarším náhrobkem lze konstatovat, že zde Židé pohřbívali nejpozději od počátku sedmdesátých let 17. století. Nachází se zde 193 náhrobních kamenů či jejich torz.

Založení vožického hřbitova se tedy přibližně kryje s příchodem výše zmíněného koželuha Barocha. Židé pro svůj hřbitov převzali název později zaniklé vesnice Zaluží. Hřbitov byl původně zakládán pro vožické Židy a postupně s rozšiřujícím se židovským osídlením sloužil i dalším lokalitám na panství i v širším okolí (Záhoří u Miličína, Sedlečko, Petrovice, Malovice, Vlčkovice, Bendovo Záhoří, Mostky, Horní Hrachovice, Červený Újezd, Slapsko). Nejstarším dochovaným kamenem je dvojnáhrobek, pod nímž jsou pohřbeni Jaakov, syn Jehudy K“C, a jeho manželka Chaje, dcera Davida (1672 a 1674, č. 92). 

V Mladé Vožici žilo v prvních desetiletích 18. století devět židovských rodin. Rodina samotného koželuha Barocha byla početná a její hlavní linie pokračovala prostřednictvím Barochova syna Eliase. Je pravděpodobné, že vožická židovská komunita z části sestávala ze vzájemně spřízněných rodinných příslušníků Barochovy početné rodiny. Z první poloviny 18. století se dochovalo přibližně patnáct náhrobků. Nejvýznamnějším je kámen Eliase Barocha (Elija, syn Barucha, 1738, č. 91). Ve dvacátých letech 18. století se stal nejvýraznější postavou vožických Židů Eliasův syn Samuel. V kontraktech je někdy uváděn jako Samuel (v jednom případě i Samuel Elias), většinou však pod jménem Synek Baroch. Přezdívka Synek zřejmě vycházela z jeho hebrejského jména Sinaj. Je zřejmé, že Samuel, Synek a Sinaj je identická osoba. Celkem se na hřbitově nachází přibližně patnáct náhrobků rodiny Synek, která byla v 19. století značně rozvětvená. Mezi potomky Bernarda (hebrejským jménem Aharon Ber) patřil Jechiel, syn Aharona Bera Woschitze Synka, v písemných pramenech nazývaný Josef Synek (1827, náhrobek č. 139). Je nutné zaznamenat i náhrobek odkazující na osobnost představitele zdejšího náboženského života, rabína Icaka z Cerekve (1769, č. 89). 

Rozšíření hřbitova do dnešní podoby se uskutečnilo v roce 1887 a byla postavena stavba historizujícího zděného domu tahary, která v současnosti slouží pro vstup na hřbitov. Interiéry obsahovaly texty modliteb potřebných při obřadu přípravy těla zesnulého před pohřbem. Rozšíření hřbitova roku 1887 zahrnulo přibližně dvojnásobek dosavadní hřbitovní plochy. V současnosti se však v této části nachází jen několik náhrobků, ostatní byly v osmdesátých letech 20. století prodány a odvezeny k dalšímu použití.

Před zahájením záchranných prací v polovině 90. let 20. století byl hřbitov velmi zarostlý hustou náletovou zelení, takže byl téměř neprostupný, ohradní zeď byla na mnoha místech zřícena a z márnice zbylo jen torzo. V letech 1996–2002 byl hřbitov vyčištěn, ohradní zeď i márnice byly opraveny, většina náhrobků byla postavena, takže v současné době je třeba zajišťovat jen průběžnou údržbu celého areálu.

^Zdroj:

^{Daniel Polakovič, Iva Steinová, Petra Vladařová: Na jihu Čech. České Budějovice: NPU, 2021. 978-80-85033-97-7.}

Náklady

Rok 2009 - celoroční průběžná údržba hřbitova

Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze: 25.053,- Kč

Rok 2010 - celoroční průběžná údržba hřbitova

Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze: 21.273,- Kč

Rok 2011 - zhotovení plánu hřbitova, celoroční průběžná údržba hřbitova

Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze: 30.629,- Kč

Rok 2012 - celoroční průběžná údržba hřbitova

Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze: 21.330,- Kč

Náklady vynaložené od roku 2013–2023 budou doplněny později. 

Příspěvek na údržbu a obnovu hřbitova

Židovská obec v Praze společně s Federací židovských obcí v ČR se prostřednictvím Matany a.s., resp. Správy budov a hřbitovů (SBH) stará o 270 hřbitovů a 40 synagog. Většina spravovaných nemovitostí, se nachází v chráněném památkovém území. Tyto kulturně historické a architektonicky hodnotné objekty je nutné zachovat, neboť tvoří významnou součást nejen židovského, ale i národního kulturního dědictví.

Pomozte nám při záchraně, údržbě a obnově židovských hřbitovů, vítáme jakoukoliv finanční spoluúčast při této činnosti.

Případné finanční příspěvky je možno zasílat také na účet číslo 1936566399/0800, vedený u České spořitelny a.s., variabilní symbol této památky je 70313.

Další možnosti jak přispět najdete na stránce Jak přispět.